Dcera se mi nikdy s ničím nesvěřila: První těhotenství ji natolik změnilo, že udělala něco, co bych nikdy nečekala

0
466

Jana své dceři Lence nerozuměla. Někdy se jí zdálo, že ji zcela nepoznává a to, co si lidé vysvětlovali jako pubertální odcizení, se v jejím případě promítlo daleko do dospělosti. „Nechtěla slyšet mé rady, měla jsem pocit, že se se mnou baví jen z nutnosti. Protože jsem její matka a má vůči mně určité povinnosti. No takový vztah byl pro mě ještě horší, než kdybychom se nebavili vůbec. Chtěla jsem, aby ve mně našla důvěru, aby za mnou chodila s problémy, abych nemusela o její pozornost prosit. „Dodává Jana, která byla každým rokem více a více zoufalá.

přišlo manželství
Lenka se pár let po třicítce vydala, vzerala opravdu šťastná, ale její matka o jejím životě nadále nevěděla víc, než bylo vysloveně nutné. „Nemyslela jsem si, že si k ní ještě někdy najdu cestu. Její manžel Andrej se do toho nechtěl míchat a tvrdil, že je to věc, kterou on ovyplvniť nemůže a ani nechce. Prý je to mezi námi a on se s Lenkou o mně v zásadě nemluví. Od toho momentu jsem věděla, že by se musel stát zázrak, aby se ještě vůbec něco změnilo. „

„Ten nakonec přišel. Ovšem ne v takové formě, jak bych čekala. Narodila se jí dcerka Dáša. Dlouho očekávané děťátko po pěti letech manželství. Miláčku, o kterém Lenka snila už několik let byl najednou tady, a i když jsem ji nevídané na pravidelné bázi, měla jsem pocit, že akceptuje fakt, že jsem jí babička. Nechtěla, aby náš zkažený vztah ovlivnil to, jak mě vnímá vlastní vnučka. „

Žádost o pomoc
Po pár týdnech se však Lenka absolutně změnila. Přestala vycházet s pokoje, těšit se z malé a vůbec, zajímat se o ni. „Andrej mi okamžitě zavolal s podezřením na poporodní depresi. Já jsem si však něco podobného nechtěla připustit a svätosvete jsem mu tvrdila, ať se ve svých závěrech neunáhlete a dá jí chvilku času. O pár dní mi však zazvonil telefon. Volala mi samotná Lenka. Prý to nezvládá, cítí se jako neschopná matka a neví, co se s ní děje. Poprosila mě, abych okamžitě přišla. Nevěřila jsem tomu, co se právě stalo. Poprvé po 20 letech mi zavolala, svěřila se mi s problémem a poprosila o pomoc. Vzala jsem klíče, sedla do auta a vyrazila směrem za ní. „Vzpomíná Jana na moment, kdy až vážný stav dokázal prolomit ledy, které proměnil její vztah s dcerou.

Vše nakonec dopadlo dobře, ale Lenka dosud nedokáže pochopit jedno. Jak mohla situaci až tak vyhrotit a čekat na kritický bod namísto toho, aby své problémy a věci, které jí překážely řekla přímo a mnohem dříve. No možná šlo jen o jedno. Potřebovala sama cítit, jaké to je, jak matka ztrácet dceru, aby si uvědomila, co vlastně té své způsobovala.