Betonová stěrka je označení pro designovou úpravu stěn a podlah do vzhledu betonu. Není to jen šedý betonový vzhled, ale prakticky jakýkoliv barevný odstín. Struktura speciální betonové stěrky je vždy upravena pouze do vzhledu betonu.
Betonové stěrky mají uplatnění v interiéru. Často využívaná je betonová stěrka do koupelny, do kuchyně nebo na stěnu do obývacího pokoje. Uplatnění najdou betonové stěrky i v exteriéru a to především jako moderní fasády domů nebo plotů či designových zídek.
Možnosti finální úpravy
V interiéru by měla být betonová stěrka upravena speciálním uzavíracím PUR lakem, aby byla odolná proti vodě a proti mastnotě. V exteriéru se betonová stěrka natírá pouze transparentní silikátovou glazurou, aby byla UV stabilní a odolná proti plísním a řasám.
Historie betonu
Moderní portlandský cement poprvé použil v roce 1756 britský inženýr John Smeaton. Míchačky byly na stavbách zaváděny ve dvacátých letech minulého století, u větších staveb se však první prototypy objevovaly už v 70. letech století devatenáctého. Ruční míchání vápenné malty nebyl problém, na stavbách pomocné práce prováděly ženy, což byla levná pracovní síla. Beton však musel být namíchán v přesném poměru a ve stále stejné kvalitě, což bylo nutné např. u železobetonových nosníků. Byly tu i důvody ekonomické: do ručně míchaného betonu se musí dávat více cementu, protože se musí počítat s nedokonalou ruční prací. Už v té době vznikl výrok polírů: „S betonem jdou dělat největší kouzla.“
V roce 1907 Thomas Alva Edison poprvé zavedl lití betonu do konstrukce.
V Čechách byl do základů větší stavby poprvé použit beton v roce 1862 při výstavbě prozatímního divadla a později divadla Národního. Beton měl být původně z cementu, avšak zkoušky na stavbě provedené dokázaly, že beton může být namíchán též ze staropražského vápna[. Zvolený poměr byl 1:3:5. Při opětovném odhalení základů v roce 1883 se prokázalo, že tento beton nabyl požadované pevnost
